Jak jsem si domluvil nové zaměstnání
Byla zima roku 1989, slavnostní nálada zářila všude kolem nás. Z každého dýchala ta nová uvolněná až slavnostní atmosféra a trikolóru jsme viděli snad všude. I já jsem ji měl viditelně připnutou na klopě svého obnošeného hopsafráčku. Tehdy jsem dojížděl do práce z 30 km vzdálené vesnice a pak ještě dál za město autobusem. Do města jsem přijel na hlavní nádraží a bylo potřeba se celkem rychle dostat na smluvené místo, odkud mi jel dál firemní autobus. Jinak, než tramvají to nešlo…
„Za ty dvě zastávky přeci nebudu platit a v pět ráno i revizor spí,“ říkám si. Ouha, nespal…
Ale měl jsem to vychytané, stál jsem u prostředního značkovače s lístkem v ruce, a když jsem zaslechl známé „revize jízdenek“, urychleně jsem si cvaknul a dělal spícího brouka. Samozřejmě, že sluchu pana revizora, postaršího vousatého muže v šedém, těžkém zimáku, moje cvaknutí jízdenky neušlo a začal se ke mně hnát napříč přeplněnou tramvají se slovy, to již neplatí, to je značení při kontrole.
Ale já byl mladý, omámen zvláštní touhou po dobrodružství, k tomu ta trikolóra na mé klopě…no vzdát jsem se bez boje rozhodně nechtěl a stál jsem si na svém, že mám označeno. Pan kontrolor se rozčiloval, vztekal, hopsal jako „malej čertík“, jízdenku mi vyrval z ruky a vztekle roztrhal, ale já stál pořád na svém a na zastávce vystoupil, zamával mu a popřál pěkného dne. Málem ho trefilo…
No a za necelý rok jsem byl jeho nový spolupracovník. Cesty osudu jsou fakt nevyzpytatelné…
Když jsem jednoho krásného letního dne zaklepal na dveře vedoucího přepravní kontroly, netušil jsem, do čeho lezu. A to jsem byl mladý, ctižádostivý, za sebou kariéru folkového muzikanta, svět mi ležel u nohou a nic mě nemohlo překvapit… Jak hluboce jsem se tehdy mýlil. Mohlo. A jak. Tak třeba Baltazar a Preclík. Na ty dva nikdy nezapomenu. Byl jsem jim přidělen na zácvik. Povím vám, zlatá vojna. Ale nepředbíhejme a pěkně popořadě…
Staré oprýskané dveře, které neviděly nový nátěr již hodně dlouho, byly zavřené. Kolem klid protínal jen tikot hodin nad nimi. Tak jdeme do toho, říkám si a klepu.
„Dále,“ ozve se hluboký, mužský hlas.
Odhodlaně beru za kliku a otevírám. Muž v kanceláři lehce pokynul hlavou a se zájmem si mě prohlížel.
„Kubásek jméno mé, Kubásek Martin, pane vedoucí, tak jsem tady, jak jsme se domluvili,“ vysoukal jsem ze sebe a v duchu odhadoval svého nového potencionálního vedoucího.
„Sojka… těší mě,“ jeho stisk byl rychlý a pevný, “posaďte se, pane Kubásek… poslouchám Vás,“ při těch slovech, sedaje do svého pohodlného křesla, mi gestem ukázal místo naproti. Poděkoval jsem a zabořil se hluboko do toho nejprosezenějšího ušáku co znám.
„Jak z toho vylezu, to ví snad bůh,“ pomyslel jsem si a začal vyprávět svůj příběh… Domluvili jsme se rychle.
„Tak pane Kubásek, Vy se ostříháte a já Vás beru,“ s úsměvem pronesl vedoucí.
Blesklo mi hlavou, že jsem ještě nesundal delší vlasy, co by image folkového řádění a přitakal jsem.
„Ok, platí, takže prvního jsem tu.“
Můj nový vedoucí hbitě vyskočil a s netajenou škodolibostí pozoroval, jak se drápu ze svého ušáku ven.
Tu radost mu neudělám, blesklo mi hlavou a začal jsem provádět na křesle excelentní gymnastiku, za kterou by se nestyděl kdejaký vrcholový sportovec.
Ke cti vedoucího bylo, že zachoval vážnou tvář, ke cti mé, že jsem zvítězil a z toho monstra vylezl.
Potůčky potu se mi na zádech slívaly v jednu divokou řeku, a tak jsem byl rád, že najednou stojím na ulici a dýchám svěží, čerstvý vzduch.
Byl konec krásného léta roku 1990. Právě jsem si domluvil své nové zaměstnání…
No jo, je už to dávno. Jdu si raději uvařit čaj a vzít paralen. Mám tu rozečtenou dobrou knihu o vázání mušek, tak si chvilku počtu. Je to naprosto uklidňující záležitost, a pokud mi bude líp, tak i nějakou tu mušku uvážu…
No, a vy? Mějte se sluníčkově. Ať se vám vše podaří.
Tak třeba zase v neděli…
Vladimír
Vladimír Dyk
Noční
Poodhalím vám zde pevně střežená vrátka u jednoho z nejzvláštnějších povolání, co znám... Ano, řeč je o revizorech.
Vladimír Dyk
Premiér
Poodhalím vám zde pevně střežená vrátka u jednoho z nejzvláštnějších povolání, co znám... Ano, řeč je o revizorech.
Vladimír Dyk
Manžel
Poodhalím vám zde pevně střežená vrátka u jednoho z nejzvláštnějších povolání, co znám... Ano, řeč je o revizorech.
Vladimír Dyk
Jak jsem si domluvil nové zaměstnání
Poodhalím vám zde pevně střežená vrátka u jednoho z nejzvláštnějších povolání, co znám... Ano, řeč je o revizorech.
Vladimír Dyk
Úvod
Poodhalím vám zde pevně střežená vrátka u jednoho z nejzvláštnějších povolání, co znám... Ano, řeč je o revizorech.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 673x
www.vladimirdyk.cz
Lovci lidí