Historie muškaření 4

Jaká krása a kouzlo je ve slově muškaření. Vraťme se znovu do dávných dob a pokusme se společně sledovat vzrušující okamžiky vzniku a vývoje tohoto zajímavého sportu...

Muškaření v moderních dějinách

(1789 nl. -)

          Snad historie sama, snad sv. Petr tomu chtěl, že volnými pokračovateli rozvoje suchého muškaření byli dva přátelé, George S. Marryat a Frederic M. Halford. O jejich osudovém setkání, které tolik ovlivnilo další vývoj muškaření a dá se snad přirovnat jen k setkání Waltona s Cottonem, bylo již hodně napsáno…

          Dne 28. dubna 1879 si šel Halford koupit do rybářského obchodu J. Hammonda ve Winchesteru nějaké mušky. V obchodě již byl rybář, kterého Halford do té doby neznal. Když mu byl u pultu představen jako George Marryat, zarazil se a udělalo to na něho velký dojem. Marryat byl totiž již v té době velice známý, jakož to uznávaný a věhlasný muškař, kdy jeho specializací byla suchá muška, ve které úspěšně vynikal. Oba, v té době muži v nejlepších letech, Marryatovi bylo 39 let a Halfordovi o 4 roky míň, se po tomto setkání stali nerozluční přátelé, a jejich 16 - ti letá spolupráce v budoucnu změnila tvář celého dalšího muškaření. Jejich suchá muška a chytání proti proudu na anglických křídových tocích, na mnoho let vytlačilo klasickou skotskou školu a s ní i do té doby hojně používanou mokrou mušku.

***

          G. Marryat (1840 – 1896), celým jménem George Selwyn Marryat se narodil 20. června 1840 jako nejstarší syn v rodině podplukovníka v New Forest v jižní Anglii. Roku 1854 se rodina stěhuje na jihozápad Anglie, do Dorsetu, na panství Mapperton. Tady se na řece Frome, v Maiden Newton, mladý Marryat učí prvním základům mokrého muškaření.

          Později, po absolvování soukromé školy Winchester College, získává Marryat 16. března 1858 vojenskou hodnost Cornet u Carabiniers (6. Dragoon Guards) a chvíli na to, v říjnu 1958 odjíždí s plukem potlačit povstání v Indii. V lednu 1862 se vrací do Anglie, je povýšen na poručíka, ale roku 1865 prodává svou provizi a dobrovolně odchází z armády.

          9. července 1972 si Marryat bere za ženu Lucy Dorothea Clinton a mají spolu čtyři dcery (poslední, ale umírá krátce před prvními narozeninami). Dva roky bydlí v Edingurghu ve Skotsku a pak se stěhují do Shedfieldu v Hampshire.

          Na konci ledna 1896 George Marryat onemocní chřipkou a je upoután na lůžku ve svém domě v Salisbury. Bohužel se přidávají další komplikace a Marryat dostává těžkou mrtvici, ze které se už neprobere. Zemřel 14. února 1896 a je pohřben v místním klášteře v Salisbury Cathedral.

          George Marryat se věnoval muškaření celý život, hlavně pak suché mušce, kterou se snažil neustále zdokonalovat. Po seznámení s Halfordem, se stal jeho učitelem, a postupně ho zasvětil do tajů suché mušky včetně jejího vázání. Oba se následně snažili suché muškaření, hlavně pak samotnou suchou mušku neustále rozvíjet, jak v teoretické, tak i v praktické rovině (řeka Test). Halford se nikdy netajil tím, že pro něj byl Marryat obrovskou studnicí vědomostí, a že ho k rozvoji řady suchých mušek, na kterých pracoval po celý život, inspirovali právě diskuze s Marryatem o nejednotnosti některých vzorů. Vadilo mu nejenom to, že jeden určitý model se váže v několika různých tvarech a barvách, ale že jedna řada stejného vzoru, vázána jedním vazačem, obsahuje několik různých, dosti odlišných variant.

          Nutnost systematicky ujednotit umělé mušky ho přivedla k myšlence, napsat podrobnou knihu o způsobech vázání různých vzorů suchých mušek, včetně jejich barevného vyobrazení. Přál si, aby spoluautor této jeho první knihy Floating Flies and How to Dress Them (1886), byl právě jeho přítel a spolutvůrce George Marryat, ale ten nikdy nestál o popularitu a nabídku odmítl. Halford si byl dobře vědom úlohy Marryata v jejich společném výzkumu a uvědomoval si jaký přínos pro něho samotného, ale i pro celou muškařskou obec Marryat přinesl, a rozepsal se o tom v úvodu své druhé knihy Dry Fly Fishing: theory and practice (1889), kde píše, cituji volným překladem:

          „První vydání věnováno George Selwyn Marryat

Pokud se tyto stránky setkají se souhlasem našich bratrských rybářů, pokud obsahují vše, co je pravděpodobné, že bude užitečné, nebo co bude nové či poučné, nebo cokoli, co udělá chytání se suchou muškou více okouzlující, či více strhující než je tomu nyní, novinky, instrukce či různá kouzla, to vše je díky Vašim nespočetným radám, kdy Vy jste byl tak dobrý a sděloval mi je po mnoho dnů a mnoho let, které jsme společně strávili na břehu řeky Test.

          Jako slabé uznání všech těchto závazků a jako znamení velké úcty a hluboké lásky, tato skromná snaha zachovávat Vaše učení, je věnována Vaším vděčným žákem.

Frederic M. Halford (Listopad 1888)“

          Pár let po smrti Marryata, 1. dubna 1899 píše Halford osmi stránkovou předmluvu k třetímu (revidovanému) vydání Dry Fly Fishing: theory and practice (1902) In Memoriam George Selwyn Marryat, kde líčí obrovský smutek nad ztrátou George Marryata a popisuje s ním dlouholeté zážitky jako s „přítelem a vynikajícím člověkem“, vyzdvihuje zde kromě jiného, jeho dokonalé rybářské umění, či snahu pomáhat ostatním rybářům, jeho široký vědecký rozhled a to nejenom v oboru muškaření, a v neposlední řadě, jeho lidskost.

          Co víc napsat o člověku, který byl skromný a přesto tak bohatý. Jedno je jisté. Bez jeho obrovského přínosu by dnes suché muškaření nebylo, tím čím je, krásným a ušlechtilým sportem.

***

          O jménu Frederic Michael Halford (1844 – 1914) zde již bylo něco málo napsáno. Narodil se do bohaté židovské rodiny německého původu v Birminghamu, v Anglii, pod civilním jménem Frederic Michael Hyam (své příjmení změnil až v roce 1875 na Halford). V sedmi letech se s rodiči stěhuje do Londýna a brzy na to začne navštěvovat školu University College School v Londýně. Po jejím ukončení roku 1860 nastupuje do práce v jednom z rodinných podniků, kde je do svých 45 let, kdy roku 1889 odchází, aby se z něho stal rybář na plný úvazek.

          V sedmi letech, na malém londýnském rybníčku, získává Halford své první rybářské zkušenosti, následně pak na umělé nádrži Serpentine v Hyde Parku a o několik let později, jako teenager loví na řece Temži klasickým způsobem pstruhy, cejny a štiky. Jeho největší pstruh z této vody vážil 4,42 kg a byl uloven roku 1870.

          Své první zkušenosti v klasickém muškaření získal v roce 1868, ve věku 24 let, kdy mu jejich rodinný přítel umožnil chytání na řece Wandle, což byla v té době panenská pstruhová říčka na jihozápadě Londýna, dlouhá cca 14 km, vlévající se do řeky Temže. Tam se Halford, jakož to začínající muškař, poprvé setkal s rybáři chytající na suchou mušku, a byli to právě oni, kteří mu ukázali určité výhody suchého muškaření.

          Roku 1877 Halford vstupuje do muškařského klubu „The Houghton Fly Fishing Club“, a o dva roky později, v rybářském obchodě J. Hammonda, ve Winchesteru, potká George Marryata. Stali se z nich přátelé po zbytek Marryatova života. Roku 1880 Halford nalezl dlouhodobé ubytování v Houghton Mill, na břehu řeky Test, kde začal spolu s Marryatem provádět podrobné výzkumy pro svoji první knihu Floating Flies and How to Dress Them, vydanou roku 1886. Kniha slavila obrovský úspěch, a jelikož Marryat odmítl spoluautorství, veškerá váha úspěchu padla na Halfordovu hlavu a někde zde byly položeny základy pro jeho budoucí slávu.

          Další Halfordova práce Dry Fly Fishing in Theory and Practice vychází roku 1889 a stejně jako jeho předchozí dílo, i tato kniha slaví velké úspěchy. Naopak se dá se říci, že ze všech jeho knih, právě tato, má největší vliv na další vývoj suché mušky. Jelikož v tomto roce (1889) odchází Halford do důchodu, má konečně čas začít se věnovat muškaření a psaní na plný úvazek.

          V dalších letech podniká různé rybářské výpravy na řeky Kennet, Test či Itchen, ale jen zřídka kdy loví v zahraničí, či opouští známé křídové toky jižní Anglie. Při jedné z takových to týdenních loveckých výprav, roku 1891, potkává na břehu řeky Itchen propagátora lovu na nymfu G. E. M. Skuese.

          Halford se i v pokročilejším období svého života věnuje vědecké práci a psaní. Důkazem toho jsou další čtyři knihy s tématikou suchého muškaření, které autor publikuje v letech 1895 – 1913. Jsou to: Making a Fishery (1895), Dry Fly Entomology (1897), Modern Development of the Dry Fly (1910) a jeho poslední práce The Dry-Fly Man's Handbook (1913). Aby výčet jeho vydaných knih byl ucelený, je třeba se ještě zmínit o jeho autobiografii An Angler's Autobiography, která vychází roku 1903.

          V pozdním věku Halford často vyjíždí na zimní dovolenou dál do teplejších krajin, aby se vyhnul nevlídnému a studenému počasí v Anglii. Navštívil např. Španělsko (1908), Švýcarsko (1909), Egypt (1910), Alžírsko (1911). V roce 1914 byl na své poslední zimní dovolené v Tunisu, kde ale bohužel, při zpáteční cestě na parníku Morea vážně onemocněl zápalem plic. Umírá na palubě lodi 5. března 1914 ve věku 69 let právě v době, kdy parník připlouvá po řece Temži do Londýna. Jeho úmrtí šokovalo veškerou širokou muškařskou obec. Noviny a významné britské plátky se předháněly v tučných titulcích, kde hodnotili život a práci Halforda, nutno uznat, že ve většině případů kladně.      

          Halford společně s Marryatem byli jedni z prvních, kdo, provedli dlouhodobou komplexní studii bezobratlých živočichů křídových vod (Houghtonský mlýn na řece Test). Řeka Test se pro ně stala na delší dobu hlavní laboratoř a mlýn Houghton ideálním místem pro studium a podrobnou analýzu zde získaných vzorků. Po mnoho dlouhých letních večerů vedli s přáteli v Houghtoském mlýně ohnivé diskuse nad vlastnostmi nožiček, křídel či tělíčkových materiálů a jak nejlépe a nejvěrněji napodobit přirozený hmyz. Halfordova obrovská touha po poznání a Marryatova dlouholetá zkušenost u vázacího svěráčku, byla ta správná kombinace pro jejich společný úkol, který si stanovili. A ten se jim bezesporu podařilo naplnit. Halford (a v nemalé míře i Marryat) svým výzkumem způsobil naprostou změnu v způsobu lovu na umělou mušku. Konzervativní anglická muškařská obec na delší dobu opustila klasický skotský způsob chytání, a nastal mohutný rozvoj suchého muškaření a paralelně s tím, i rozvoj samotné suché mušky. Frederic Halford se díky své celoživotní práci v oblasti vývoje suché mušky zapsal do podvědomí vědecké i široké muškařské veřejnosti, jako neúnavný propagátor suchého muškaření, za což si vysloužil od budoucí generace přezdívku „Zakladatel, či chcete-li otec suché mušky“. Za jeho obrovský přínos v celém muškařském sportu mu bezesporu patří náš obrovský dík.

***

          Je třeba se alespoň okrajově zmínit o Charles Edward Walkerovi. Jeho kniha Old Flies in New Dresses (1898), volně navazující na Halfordovo dílo kromě jiného poukazuje, na správné postavení křidélek vůči tělíčku a popisuje správný úhel, který by křidélko vůči háčku mělo u každého určitého vzoru mít...

********************

Ale o tom a mnoha jiném, třeba někdy příště...

Vladimír