Jak jsem si domluvil nové zaměstnání
Byla zima roku 1989, slavnostní nálada se dala krájet. Z každého dýchala slavnostní atmosféra a trikolóru jsme viděli snad všude kolem nás. I já jsem ji měl viditelně připnutou na klopě svého obnošeného hopsafráčku a hrdě ji nosil. Tehdy jsem dojížděl do práce z 30 km vzdálené vesnice a pak ještě s přestupem dál za město autobusem. Do města jsem přijel na hlavní nádraží a bylo nutné se celkem rychle dostat na smluvené místo odjezdu a jinak, než tramvají to nešlo. Za ty dvě zastávky přeci nebudu platit a v pět ráno i revizor spí, říkám si a jedu. Ouha, nespal…
Ale já to měl vychytané. Stál jsem u prostředního značkovače s lístkem v ruce, a když jsem zaslechl známé „revize jízdenek“, urychleně jsem si cvaknul a dělal spícího brouka. Samozřejmě, že sluchu pana revizora, postaršího vousatého muže v šedém těžkém zimáku, moje cvaknutí jízdenky neušlo a hned se ke mně začal hnát napříč přeplněnou tramvají se slovy: „To již neplatí, to je značení při kontrole.“
Ale já byl mladý, omámen zvláštní touhou po dobrodružství, k tomu ta trikolóra na mé klopě…no vzdát jsem se bez boje rozhodně nechtěl a stál jsem si na svém, že mám označeno. Pan kontrolor se rozčiloval, vztekal, hopsal jako malej čertík, jízdenku mi vyrval z ruky a vztekle roztrhal, ale já neuhnul, na zastávce vystoupil, zamával mu a popřál pěkného dne. Málem ho trefilo. No a za necelý rok jsem byl jeho nový spolupracovník. Cesty osudu jsou fakt nevyzpytatelné…
Když jsem jednoho krásného letního dne zaklepal na dveře vedoucího přepravní kontroly, netušil jsem, do čeho lezu. A to jsem byl ctižádostivý, mladý muž, s kariérou folkového muzikanta, kdy mi svět (dle mého naivního mozečku) ležel u nohou a nic mě již nemohlo překvapit… Jak hluboce jsem se tehdy mýlil. Mohlo. A jak. Tak třeba Baltazar a Preclík. Na ty dva nikdy nezapomenu. Byl jsem jim přidělen na zácvik. Povím vám, zlatá vojna. Ale nepředbíhejme a pěkně popořadě…
Staré oprýskané dveře, co neviděly nový nátěr již hodně dlouho, byly zavřené. Klid kolem protínal jen tikot hodin nad nimi. Tak jdeme do toho, říkám si a klepu.
„Dále,“ ozve se hluboký, mužský hlas.
Odhodlaně beru za kliku a otevírám. Muž v kanceláři lehce pokynul hlavou a se zájmem si mě prohlížel.
„Kubásek jméno mé, Kubásek Daniel, pane vedoucí, tak jsem tady, jak jsme se domluvili,“ vysoukal jsem ze sebe a v duchu odhadoval svého nového potencionálního šéfa.
„Sojka… těší mě,“ jeho stisk byl rychlý a pevný, „posaďte se, pane Kubásek… poslouchám,“ při těchto slovech, sedaje do svého pohodlného křesla, mi gestem ukázal místo naproti. Poděkoval jsem a zabořil se do toho nejprosezenějšího ušáku co zde byl. No, zabořil… Spíš jsem tam tak nějak celej zapadl. Jak z toho vylezu, to ví snad jen bůh, pomyslel jsem si a začal vyprávět svůj příběh… Domluvili jsme se rychle.
„Tak pane Kubásek, vy se ostříháte a já vás beru,“ s úsměvem pronesl vedoucí.
Blesklo mi hlavou, že jsem ještě nesundal delší vlasy, co by image folkového řádění, a přitakal jsem: „Ok, platí, takže prvního jsem tu.“
Můj nový vedoucí hbitě vyskočil a s netajenou škodolibostí čekal, jak se vydrápu ze svého ušáku ven. Tu radost mu neudělám, blesklo mi hlavou a začal jsem na křesle provádět excelentní gymnastiku, za kterou by se nemusel stydět kdejaký vrcholový sportovec. Ke cti vedoucího bylo, že zachoval vážnou tvář, ke cti mé, že jsem zvítězil a z toho monstra vylezl. Potůčky potu se mi na zádech slévaly v jednu divokou řeku, a tak jsem byl rád, že najednou stojím na ulici a dýchám svěží čerstvý vzduch.
Byl konec krásného léta roku 1990, a právě jsem si domluvil své nové zaměstnání.
Vladimír Dyk
Noční
Poodhalím vám zde pevně střežená vrátka u jednoho z nejzvláštnějších povolání, co znám... Ano, řeč je o revizorech.
Vladimír Dyk
Premiér
Poodhalím vám zde pevně střežená vrátka u jednoho z nejzvláštnějších povolání, co znám... Ano, řeč je o revizorech.
Vladimír Dyk
Manžel
Poodhalím vám zde pevně střežená vrátka u jednoho z nejzvláštnějších povolání, co znám... Ano, řeč je o revizorech.
Vladimír Dyk
Úvod
Poodhalím vám zde pevně střežená vrátka u jednoho z nejzvláštnějších povolání, co znám... Ano, řeč je o revizorech.
Vladimír Dyk
Historie muškaření 6
Dnes se v našem úžasném koníčku posuneme o kousek dál, pod hladinu. Řeč bude o nymfování, chytání u dna a ve vodním sloupci...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Putin přímo nenařídil zabít Navalného, dospěly k závěru americké tajné služby
Americké tajné služby dospěly k závěru, že ruský prezident Vladimir Putin pravděpodobně přímo...
Na britského turistu zaútočil v Karibiku žralok. Muže zranil deset metrů od břehu
Čtyřiašedesátiletý britský turista skončil na jednotce intenzivní péče, když jej u severního...
Kongresmanka z Ukrajiny byla proti pomoci. Zrada, říká její rodné město
Neochota americké kongresmanky ukrajinského původu Victorie Spartzové hlasovat pro balíček pomoci...
Finský vládní poslanec se opil a vystřelil. Ponese následky, vzkázala šéfka strany
Finský poslanec z krajně pravicové Strany Finů, která je součástí nynější vlády, se v pátek zapletl...
DLOUHODOBÁ BRIGÁDNICKÁ VÝPOMOC – Zadávání farmakovigilančních dat
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 673x
www.vladimirdyk.cz
Lovci lidí