Zahájená 2014

          Celou zimu se na ni těším, vlastně hned od ukončení pstruhové sezóny. Už při zazimování muškařské výbavy plánuji a fantazíruji, jak a kde příští rok zahájím. Samozřejmě s mnohem větším úspěchem než minule.

          S patřičným zapálením dokupuji potřebné vybavení, abych byl na příští zahájenou 100% připraven. Bohužel, toto počínání rozehřívá pouze mne a nikoliv ryby, těm je to již několik let naprosto fuk.

          Vlastně to rozpaluje ještě moji rodinu, hlavně když někde zapomenu cenovku od zakoupeného zboží. Pak mám doma co hasit. Ale nevzdávám se. Dokupuji nový vázací materiál, i když dle mojí rodiny ho mám tolik, že ho nespotřebuji do konce života. Ale co oni vědí o muškařině a já raději diplomaticky mlčím a dál znovu obarvuji peří, pídím se po nejnovějším materiálu, sháním nejkvalitnější „top“ háčky, prostě dělám vše proto, abych už konečně uvázal tu „nej“ mouchu a při příští zahájené polapil tu svoji vysněnou rybu.

          A pokaždé se strašně těším. Čím víc se ale blíží termín, tím je to horší. Nervózně přemýšlím, jestli jsem na něco nezapomněl a dolaďuji poslední detaily.

          A pár dní před zahájenou? No, to je naprostý kolaps a doma už se mnou není vůbec k vydržení…

          Ty otázky! Kam vlastně jet? Budou tam ryby? Jaká bude voda? Nebude tam moc rybářů?

          Nejsem soutěživý typ a mám rád u vody klid. Takže vybírám vodu, kde předpokládám menší rybářský tlak. Ale kde jsou ryby, tam jsou i rybáři. A platí to samozřejmě i naopak. No, a pak „babo raď“!

          V předvečer letošní zahájené jsme s kamarádem rozebírali poslední taktické detaily a samozřejmě došla řeč i na to, kdo kam pojede. On se rozhodl pro Jihlavu u Biskoupek a já pro Svitavu pod Letovicemi. Udělal lépe. Potkal se tam s pár pěknými potoky, což se o mně až tak říct nedalo. Vlastně jsem začal mít obavy, jestli chytím alespoň tu svoji první rybku, abych ji mohl vrátit zpět vodě. Nikde žádná aktivita ryb a vítr čím dál větší.

          Až najednou… Záběr na nymfu u dna… A je tam… Potočák sotva 10 cm, a to se ještě u břehu setřepal. Svatý Petr mi jasně naznačuje, že každý den není posvícení, a že bych měl raději jít domů. Pomalu se vracím k autu a prochytávám bez úspěchu slibné tůně a proudy, a pak následně už i místa, kde bych nikdy ryby nehledal.

          Nakonec byl sv. Petr milostiv a nějaké potoky, lipany a duhoně jsem potkal, a následně nafotil i pěkné fotky. Moje rybářská čest byla pro dnešek zachráněna. Ale měl jsem fakt namále…

          Ale o nic nejde. Na příští zahájenou se daleko lépe připravím a bude to určitě mnohem lepší…

Vladimír