Historie muškaření 6

Dnes se v našem úžasném koníčku posuneme o kousek dál, pod hladinu. Řeč bude o nymfování, chytání u dna a ve vodním sloupci...

Muškaření v moderních dějinách

(1789 nl. -)       

          G. E. M. Skues (1858-1949), celým jménem George Edward MacKenzie Skues se narodil 13. srpna 1858 ve městě St. John's (provincie Newfoundland, stát Kanada). Ve 14 - ti letech, roku 1872 získal stipendium na soukromé škole Winchester College, kterou o 5 let později zdárně ukončil. Ještě v době jeho studií ve Winchesteru se Skues seznamuje s muškařením. Stalo se tak roku 1874, kdy si šel Skues koupit malé háčky na střevle do rybářského obchodu J. Hammonda ve Winchesteru.

          Ne, nemýlíte se, není to shoda jmen. Opravdu se jedná o ten samý rybářský obchod, ve kterém se o 5 let později, roku 1879 potkali Halford s Marryatem a začalo tak jejich dlouholeté přátelství, které způsobilo obrovský vzestup suché mušky a suchého muškaření vůbec. Je zajímavé a s trochou nadsázky se dá říci, že v tomto rybářském obchodě J. Hammonda byly položeny jak základy suché mušky, tak i základy nymfy.

          Ale vraťme se zpět ke G. E. M. Skuesovi, který se v tomto obchodě poprvé setkal s muškařinou, která ho na celý zbytek života učarovala, a které se po celý život vášnivě věnoval. Jen tak pro zajímavost, jeho první muškařské pokusy proběhly s jedenácti stopou udicí (3,5 m), hedvábím, koňskými žíněmi a muškou Wickham's Fancy (Wickhamka).

          Po odchodu z Winchesteru s stěhuje na rok do Jersey a následně s rodiči do Londýna, kde začíná právnickou kariéru u firmy James Powell. Roku 1895 se stal Skues partnerem firmy Powell, Skues a Graham Smith, což mu vydrželo do roku 1940.

          Skuesova rybářská kariéra začala roku 1887 pozváním od klienta na rybolov do rybářské oblasti Abbots Barton na řece Itchen, kde se setkal a posléze spřátelil s Francis Francisem (1822-1886). Ten byl autor mnoha knih, ale proslavil se svým nejznámějším dílem A Book on Angling - Being a complete treatise on the art of angling in every branch is (1867). Byl také rybářským dopisovatel v prestižním sportovním časopise The Field a měl na G. E. M. Skuese v tomto ohledu velký vliv. Skues začal studovat a posléze psát o chytání pstruhů na anglických křídových tocích. Jeho první příspěvek se v tisku objevil hned příští rok (1888) pod pseudonymem "Val Conson". Jako dopisovatel do sportovních časopisů používal Skues v budoucnu ještě mnoho dalších zajímavých pseudonymů…

          Skues byl vášnivý rybář. Nevynechal jedinou volnou chvilku, za každého počasí, v kterémkoli ročním období, aby nestál u své oblíbené řeky Itchen. Mohl za to poděkovat svému klientovy, který ho zde nechal jako hosta chytat až do roku 1917. Od tohoto roku až do roku 1938 se sám konečně stává členem sdružení s oprávněním pro lov v této rybářské oblasti Abbots Barton na řece Itchen a není již na nikom závislý. A že toho náležitě využil. Následně roku 1887 získal Skues kopii Halfordovi knihy Floating Flies and How to Dress Them (1886) a po jejím přečtením začal ve společnosti Francise testovat chytání proti proudu jak se suchou a mokrou muškou, tak i s nymfou. Chvíli na to se dostala Skuesovi do rukou další Halfordova kniha Dry Fly Fishing in Theory and Practice (1889) a roku 1891 se u řeky Itchen setkává s tímto propagátorem suché mušky osobně.

          Jak již zde bylo napsáno, G. E. M. Skues se věnoval psaní do sportovních časopisů a také vlastní tvorbě. Jeho dvě vynikající publikace Minor Tactics of the Chalk Stream (1910) a The Way of a Trout with the Fly (1921), ve kterých účinně obhajuje nymfu a mokrou mušku, jako přirozený doplněk k mušce suché, rozpoutaly vášnivé diskuze. Podařilo se mu totiž znovu navrátit na anglické křídové toky to, co zde již dříve bylo. Mokrou mušku. A šel ještě dál. Představil veřejnosti nymfu v různých vývojových formách, její specifické způsoby vázání a v neposlední řadě, její účinné chytání proti proudu. A to vše právě v době, kdy Halfordova škola suchého muškaření byla na samém vrcholu. Další dvě díla, Side-Lines, Side-Lights & Reflections (1932) a Nymph Fishing for Chalk Stream Trout (1939), jenom podtrhují a rozvíjejí Skuesovi zkušenosti při chytání pstruhů na nymfu na křídových tocích Anglie a upevňují jeho pozici na muškařském poli.

          Je nutné si uvědomit, že takovéto nymfování se značně odlišovalo od klasického skotského způsobu mokrého chytání a pro muškařský svět to bylo něco naprosto nového. Skuesovi vskutku revoluční myšlenky snesly na jeho hlavu vlnu ostré kritiky. Vždyť do této doby nymfu, tak jak jí představoval Skues, ještě nikdo neznal, nevěděl, jak s ní chytat či jak ji nejlépe uvázat. O zatěžování samotné mušky přímo v tělíčku se toho zatím také moc nevědělo a žádné speciální syntetické materiály v té době nebyly. Samotné zatěžování probíhalo tedy jen pomocí vlastní váhy háčku a díky savému materiálu, ze kterého byly jednotlivé vzory uvázány. Je naprosto jasné, že takovéto nymfy plavaly spíše ve vodním sloupci nežli u dna, ale i přes tento „drobný“ hendikep bylo chytání na ně velice úspěšné, což sám Skues brilantně předváděl.

          Byl to bezesporu G. E. M. Skues kdo položil první základy pro nymfování, které se tak uchytilo a rozvinulo, že se používá s menšími či většími obměnami do dnes. Pokud se dnes Halfordovi říká „Otec suché mušky“, tak ke Skuesovi bezesporu patří výraz „Otec nymfování“. Jeho obrovský přínos v dalším vývoji muškaření, hlavně v oblasti nymfy, je nesmazatelný a mohou z něj čerpat jak současné, tak i následující generace, za což mu patří velký dík.

***

          O pár let později na Skuesovu průkopnickou práci volně navázal Frank Sawyer (1906 – 1980), který nymfu dále rozvinul a zdokonalil. Sawyer, držitel Řádu britského impéria, se narodil v mlýnici na břehu řeky Avon, v obci Bulford (hrabství Wiltshire, jihozápadní Anglie).

          V 19 - ti letech ho plukovník Bailley zaměstnal jako asistenta rybářského správce Freda Martina na řece Avon, severně od Salisbury, kde získal své první zkušenosti. Roku 1928 se Sawyer stěhuje do vesnice Netheravon, kde již jako samostatný rybářský správce řeky Avon v oblasti Salisbury Plain uskutečňuje mnoho úspěšných operací pro záchranu této řeky.  Není náhoda, že této krásné řece zůstává věrný až do své smrti.

          Pokud se chceme bavit o Franku Sawyerovi v širším měřítku, není možné jeho osobnost zaškatulkovat pouze do oblasti nymfování. Sawyer se věnoval rybářskému sportu daleko víc, než je jen samotné chytání ryb.

          Jako jeden z prvních pochopil, že znečišťování a zabahňování říčních toků snižuje stavy našich krásných salmoidů, a že je třeba o tyto vodní toky pečovat a systematicky je čistit. Byl si vědom toho, že znečištěné a zabahněné dno znemožňuje rybám přirozené vytírání a vede ke snižování počtů ryb v jejich domovském prostředí. Proto se sám několikrát přičinil o důkladné vyčištění řeky Avon, kterou měl pod patronátem.

          Sawyer měl k této vodě zvláštní vztah. Na jednu stranu ji jako rybář miloval, na druhou stranu se o ni jako správce staral. Pravda je, že obě tyto kombinace bravurně skloubil. Řídil se vcelku jednoduchou myšlenkou, bohužel dnes někdy tak často opomíjenou. Pokud mají ryby v řece prospívat, sílit a množit se, musí mít kvalitní prostředí a dostatek přirozené potravy. A tu budou mít pouze tehdy, nebudou-li tyto řeky kontaminované a znečisťované a my se o ně budeme starat, takže voda v nich bude zdravá a čistá, bez znečištění a nánosu naplaveného, zahnívajícího bahna.

          A že se mu to na nějaký čas podařilo. V „jeho“ skoro 10 - ti kilometrovém úseku křídové řece Avon zase plavaly pěkné ryby. Ale bohužel, ne na dlouho. Dno řeky se po nějaké době znovu zaneslo a čištění se muselo vždy po určité době opakovat. Také přirozený výtěr nebyl tak účinný jak by si F. Sawyer představoval, a proto došlo i na odlov matečních kusů a na jejich umělý výtěr v k tomu účelu postavených líhních, které Sawyer sám navrhl.

          V jednom ze svých posledních článku (1980) se F. Sawyer o řece Avon rozepisuje takto:         

          Cituji volným překladem:

          „Minulý měsíc jsem slavil 69 narozeniny a je to víc jak 50 let, co jsem se stal samostatným správcem na řece Avon. Je pravda, že během tohoto půl století, jsem viděl, zkoumal a chytal na mnoha dalších řekách jak na Britských ostrovech, tak i v zahraničí. Ale řeka Avon, Hampshire Avon, jak je zde někdy nazývána, byla vždycky moje radost, moje, jak se říká domovská řeka, na jejímž břehu jsem se narodil a z chlapce v muže vyrostl, kde jsem také žil a snad ukončím i své poslední dny. Dalo by se říct, začal jsem za úsvitu, prošel dlouhým letním dnem a teď, když přišlo večerní stmívání, mám možnost strávit více času přemýšlením nežli pracováním.

          V poslední době se mě lidé ptali, jaké změny se uskutečnily v „údolí“ v průběhu mého života, a jestli to bylo k lepšímu či horšímu. Velice těžká otázka, na kterou jen těžko odpovím. Jediné, co mohu po pravdě říci, že se od doby, kdy jsem byl kluk, údolí i řeka značně změnily, ale jestli se v ní chytá lépe než tehdy, nebylo nijak doloženo. Ale vím, že pokud se něco neudělá v blízké budoucnosti, tak řeky, stejně jako já, již prošly letním dnem a čeká je jen smutné stmívání.

          Musím říct, že je mi to líto a je mi z toho smutno. Ale člověk musí umět čelit realitě. Když jsem byl mladý, naše rybářství na horním Avonu vytvářelo zdravé, vodní, životní prostředí, ale s postupem času začalo slábnout a mizet, a to bez zavinění mého nebo těch, kteří to mají v péči teď. Dostali jsme se do fáze, kdy pociťujeme bezmoc z toho, že nemůžeme najít žádný lék, žádný protilék, který by mohl přinést řece nový život.  Ano, došlo ke změnám, došlo k vážným onemocněním, ale i pozoruhodnému zotavení. Přešli jsme z hlubin zoufalství na vrchol úspěchu. A ne jednou, ale hned několikrát.

          Mohl bych říci, že jsme za těch 50 let udělali mnoho věcí a pokud bych je měl všechny vyjmenovat, trvalo by to dlouho a já zde nemám ani tolika prostoru. Kromě toho, mnoho našich aktivit, bylo zveřejněno již v minulosti. Dostačující pro mne je říci, že za naší hodně tvrdou prací, byly vidět dobré výsledky. Ale teď, navzdory všemu, co jsme udělali, vidím, že se problém takto nevyřeší, a je k tomu zapotřebí vůle a pomoc patřičných orgánů.

          Nemyslím si, že by to bylo pro nedostatek zájmu, naopak jsem si jist, že dnes má rybolov mnohem více pozornosti než dříve, kdy jsem byl ještě kluk. Je to jednoduše proto, že byť slábnoucí kontaminace znečisťujících a jedovatých látek vtéká do řek z mnoha různých zdrojů a v takové různorodosti, že je těžké cokoli určit. Každá znečisťující látka je škodlivá, ale jejich kombinace smrtelná! Pro začátek, a možná nejhorší, je voda z čističek odpadních vod. Nikdo mě ještě nepřesvědčil, že je neškodná pro vodní organismy a mnohokrát se ukázalo, že to tak je. Odpadní vody obsahovaly mnoho škodlivých látek již před lety, a to se dnes její množství ještě znásobilo. Dnes je jen málo lidí, kteří nejsou závislí na zásobování vodou a na hlavní kanalizaci. Miliony litrů vody jsou používány, tudíž i miliony musí být někde zlikvidovány. Pokud by se jednalo pouze o vodu s přírodními čisticími prostředky, nebylo by to tak zlé. Ale v rámci hygieny se používá chemie, a ta přináší problémy. Najdeme ji snad všude. V kuchyni při mytí nádobí, při praní prádla, v koupelně či na WC, a všude se hrdě propaguje, jak zničí veškeré bakterie. A to taky dělá. Vše umyje a vše zahubí. A pak s ní honem do kanalizace.

          A jsou tu ještě kilometry silnic a mnoho hektarů zemědělské půdy, ošetřených chemickými přípravky. Opět stejné, jako v případě odpadních vod. Přírodní látky nevadí, ale chemie zabíjí a je neslučitelná s přírodními silami. Tak málo si uvědomujeme, že takto kontaminovaná voda musí projít skrze tělo živého tvora, a že tímto chováním narušujeme už tak křehkou rovnováhu přírody.

          To je to, co se děje v našich vodních tocích. Není třeba se ptát, co je s řekou Avon špatného, co špatného je s mnoha dalšími řekami. Odpověď je prostá a všichni ji vidíme. To co ale nevíme je, jak zabránit tomu co se děje, protože pokud to necháme pokračovat dál, může to mít jen jeden jediný konec.“

          Jak pravdivé a poučné i pro dnešní uspěchanou dobu.

          Přes všechny tyto aktivity byl Frank Sawyer u muškařské veřejnosti znám především jako propagátor nymfy, na kterou tak rád chytal a neustále ji zdokonaloval.

********************

O panu Sawyerovi se dá psát pořád, tak zase příště.... 

Vladimír